Dovolená na zotavenou - novelizace

V první řadě je nutné rozlišovat zaměstnavatele podnikatelského a nepodnikatelského typu.

Výměra dovolené zaměstnance v případě zaměstnavatele podnikatelského typu činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Povšimněte si příslovce ,,nejméně“, které přímo souvisí s určitou smluvní volností v oblasti vyměřování délky dovolené. Zaměstnavatel podnikatelského charakteru, tak nově může stanovit (např. vnitřním předpisem) či sjednat (např. v pracovní, manažerské či kolektivní smlouvě) dovolenou v delším rozsahu, než jsou zákonné 4 týdny. Zaměstnavatel při tomto vychází pouze z vlastních finančních, výrobních a provozních možností, neboť horní hranici výměry dovolené zákon nestanovuje. Na co však musí zaměstnavatel bezpodmínečně pamatovat, je zásada rovného zacházení. Proto je vhodnější stanovovat delší rozsah dovolené, či podmínky, které musí zaměstnanec splnit, aby mu na tuto delší dovolenou vznikl nárok, vnitřními předpisy, které jsou závazné pro všechny, i budoucí, zaměstnance. Není vyloučeno, aby zaměstnavatel prodloužil dovolenou pouze určitým skupinám zaměstnancům, např. pracujícím u zaměstnavatele delší počet let, konajícím práci fyzicky či psychicky náročnější nebo zaměstnancům určitého věku. Čeho se však zaměstnavatel musí zdržet, je individuální sjednávání benefitů pouze na základě osobních sympatií a bez řádného odůvodnění. Poté by se skutečně o diskriminaci jednat mohlo. Zaměstnanci podnikatelských subjektů tak mohou mít dovolenou v délce několika týdnů nad zákonný limit 4 týdnů, u zaměstnanců nepodnikatelských subjektů (např. zaměstnanců územních samosprávných celků, ve státní správě apod.) zůstává úprava neměnná a jejich dovolená činí 5 týdnů. Změna rozsahu dovolené se netýká ani pedagogů a akademických pracovníků vysokých škol, jejichž dovolená činí 8 týdnů.

Další novinku, kterou tato novela do právního řádu zakotvila, je výpočet délky dovolené nikoli podle počtu odpracovaných dní, ale spravedlivě podle počtu odpracovaných hodin. Dojde tak mimo jiné ke zvýšení počtu dní dovolené pro zaměstnance, kteří odpracovali větší množství přesčasů.

Než se dostaneme k další významné změně, je na místě vyvrátit představu mnohých zaměstnanců, že část dovolené si mohou ,,vzít“ podle svých potřeb a zbytek, že určuje zaměstnavatel. Nástup dovolené vždy určuje pouze zaměstnavatel. Samozřejmě v rozporu s tím není, pokud jej požádáte o poskytnutí dovolené a Váš nadřízený, do jehož pravomoci takový úkon patří, Vám dá k jejímu čerpání souhlas. V opačném případě může být však Vaše nepřítomnost na pracovišti posuzována jako neomluvená absence. Zaměstnavatel je dále povinen určit dobu čerpání dovolené tak, aby si zaměstnanec celou dovolenou za příslušný kalendářní rok vyčerpal do konce kalendářního roku, ve kterém mu právo na tuto dovolenou vzniklo. Novela zákoníku práce dává zaměstnancům možnost písemně požádat zaměstnavatele, aby nevyčerpaná část jejich dovolené, byla převedena do následujícího kalendářního roku. Je to však možné jen u dovolené, která přesahuje minimální výměru 4 týdnů a u pedagogických a akademických pracovníků vysokých škol 6 týdnů v kalendářním roce, tzn. pokud mám nárok na 5 týdnů dovolené za kalendářní rok, mohu svého zaměstnavatele požádat, aby mi 1 týden převedl do roku následujícího. Svou žádost však musím řádně odůvodnit.

A co tzv. ,,sick days“? Jedná se o velmi rozšířené, ze strany zaměstnavatele dobrovolné poskytování pracovního volna ke zdravotním účelům svých zaměstnanců. V případě tzv. sick days se však nejedná o prodloužení ,,klasické“ dovolené na zotavenou, a tudíž jejich nevyčerpanou část v daném kalendářním roce nelze převést do roku následujícího.